Foto z akce zde

Ve dnech 23.9. až 3.10. 2019 se naše škola zúčastnila poznávací exkurze do Řecka. Přečtěte si reportáž studentky Elišky Pliskové, ve které se podělila se svými zážitky.

Jakmile vystoupím z autobusu, už se na mě usmívá můj taťka a já ho vítám pozdravem ,,Kali méra” a bedničkou fíků. Okamžitě mu začnu sdělovat a povídat vše o našem zájezdu do Řecka. Pusa mi jede celou cestu domů a ani doma se mi proud slov, přicházející na jazyk nezastaví.

Začínám pěkně od začátku, kontrolami na hranicích, které jsme zvládli, ošklivým Bělehradem, tajemnou Makedonií a pokračuji Řeckem konkrétně Leptokárií, kde jsme bydleli.

S nadšením popisuji východ slunce a obavy z deště, který na nás Zeus první den seslal, a potom mluvím o magickém místě, kde voda teče do kopce, autobus vyjíždí sám na kopec, a kde nefungují fyzikální zákony. Tím ale v žádném případě nekončím, vyprávím o pevnosti, jejíž jméno jsem zapomněla, a dále pokračuji malebnou horskou vesničkou Panteleimonas. Taťka s radostí poslouchá, občas můj výklad proloží otázkou.

Po čase se dostávám do Athén. Povídám mu o nádherné Akropoli, olympijském stadionu a dalších místech. Při vyprávění si také stěžuji na šílené množství turistů a vedro, které nás provázelo. S Athénami jsem rychle hotová a raději na tatínka chrlím slova o překrásném Korintu a Epidauru, kde jsme navštívíli nejzachovalejší antické divadlo. Jeho krásu potvrzuji fotkou a popisuji uchvácení a jiskřičky v očích paní Svobodové a házení mincí slečnou Formánkovou, ověřující akustiku divadla. Soubor památek, ale ještě neuzavírám, a tak básním o kouzelných Delfách s horskými panoramaty a prazvláštní energií, kterou jsem si na tomto místě vychutnávala, nevěříc, že jsem na místě, které bylo v minulosti tak moc důležité. Dále se přesouvám k bitvě u Thermophyl, neboť jsme se byli podívat na místo, kde se odehrála. Oba oprašujeme staré dějepisné znalosti a oceňujeme statečnost padlých vojáků.

Když dokončím výčet památek, s chutí se dám do líčení, jak jsme relaxovali a trávili volný čas. Ze slov kreslím modré a čisté moře a skládám princip našeho systému nahlašování vstupu a výstupu z moře při koupání. Nezapomenu také zmínit partičku hry Una, kterou jsme hráli i s paní Svobodovou. A neopomenu také pečlivý dozor paní učitelky, která jako stráž stojící před budovou parlamentu v Athénách, stála u pláže a vzorně nás hlídala, vynechala ovšem složité řecké národní tance při střídání pedagogického dozoru.

Toho o čem chci, ale ještě povídat, je ovšem opravdu hodně. Líčím taťkovi s malou závistí řecké trhy, kde Řekové pravidelně nakupují lokální potraviny, a kde lze koupit úplně cokoliv. V paměti procházím kolem ryb, vajec, kaštanů, sýrů, oliv a ovoce. A mé chuťové buňky si představují chuť gyrosu, tzatziku, souvlaki a dalších tradičních pokrmů.

A nakonec zhodnotím celkovou atmosféru a kolektiv. Mluvím o tom, jak milé a hodné pány řidiče jsme měli, jak skvělý byl náš řecký delegát Lukáš, na jehož ,,Kali méra” a vypravování o Řecku jsem se vždy moc těšila a s napětím a zvědavostí poslouchala. Pochválím také skvělý přístup a milé vystupování našich ,,paidagogos”. Nevynechám vtipy pana Reimera, úsměvy a hodiny dějepisu paní Formánkové, anglické okénko a fotografku slečnu Formánkovou a nadšenkyni antiky a vzdělání paní Svobodovou. Uzavřu toto téma větou, že kolektiv byl perfektní, a že jsem si s dalšími studenty zahrála karetní hru Bang.

Svůj cestopis zakončím tím, že taťkovi předám můj celkový dojem z Řecka a jeho kultury. Zvláště se pozastavím nad řeckou hrdostí a konzervatismem, kterým jsem byla nadšena. A ačkoliv je toho tolik, co bych ještě taťkovi ráda řekla, a na co jsem zapomněla, vyloženě padám do své postele, vyčerpáním ihned usínám a nechávám si zdát o všem krásném, co jsem v Řecku prožila. ,,Kali nichta” Večer vše od znova převyprávím mamce a sourozencům.

Děkuji všem za nezapomenutelný a překrásný zájezd.