V pondělí ve 4 ráno jsme se sešli před autobusem na vlakovém nádraží v Otrokovicích. Všichni s dekami v rukou jsme se usadili a připravili se na dlouhou cestu. Jeli jsme s dalšími studenty ze Zlína a z Holešova do Štrasburku do Evropského parlamentu, na pozvání europoslance pana Hlaváčka. Tato už dlouhá cesta se ještě více protáhla kvůli komplikacím na silnici, jelikož den předtím sněžilo. To všem účastníkům cestu hodně znepříjemnilo, hlavně proto, že jsme měli naplánováno procházení po večerním Štrasburku, což jsme právě kvůli zpoždění nestihli. Ještě v Německu jsme se stavili v muzeu stíhaček a tanků, do něhož jsme neměli koupený vstup, ale muzeum má vystavených spoustu exponátu i volně přístupných. Kolem půl deváté večer jsme konečně dorazili na náš hotel a všem se ulevilo, že mají tu cestu konečně za sebou. Ubytovali jsme se, a jelikož jsme kvůli zpoždění museli plány zrušit, rozhodli jsme se večer zakončit hraním karet ve společenské místnosti.
V úterý ráno jsme měli sraz v 8:30 u autobusu a po deváté hodině jsme vyjeli směrem k vesnici Kaysersberg. Tam jsme měli možnost si ji prohlédnout a vidět, jak tamější lidé zdobí své domy a kdo chtěl, tak mohl vyjít na rozhlednu. Poté jsme navštívili vesnici Riquewihr. Jelikož jsme byli ve Francii v době vánočních trhů, tak jsme si je prošli. Dále jsme navštívili vesnici Eguisheim, kde jsme měli delší přestávku na oběd. Při procházce vesnicí někteří z nás ochutnali specialitu Alsaska, Tarte Flambée. Je to cibulový koláč z chlebového těsta, který připomíná pizzu. Na závěr dne jsme navštívili větší město Colmar, kde jsme strávili nejvíce času. Zde jsme kromě trhů obdivovali krásu katedrály svatého Martina. Pak už následovala cesta zpět na hotel, kam jsme přijeli kolem šesté hodiny večer. Zbylý čas jsme využili k večeři a osobnímu volnu.
Hned po snídani v našem hotelu jsme jej opustili a vydali se autobusem směr Štrasburk. Po asi hodinové cestě rušnými francouzskými silnicemi jsme konečně dorazili k hlavnímu vlakovému nádraží tohoto města. Ihned poté, co jsme vystoupili nás zcela uchvátila jedna skutečnost, které jsme si dosud nevšimli. Zdánlivě prosklená stavba s nápisem „Gare de Strasbourg“ byla pouze jakýsi obal, který chrání samotnou historickou budovu nádraží z roku 1863. Naše cesta však vedla hlouběji do centra města skrz městskou část jménem „La Petite France“ (neboli Malá Francie), kde jsme buď navštívili, nebo alespoň viděli mnoho zajímavých staveb. Za zmínku stojí například celé náměstí Kléber, jež je poseto mnoha krásnými budovami, zejména tak zvanými hrázděnými domy, se kterými jsme se setkali již dříve, protože právě tento konkrétní typ domu je pro alsaskou architekturu tak typický. Tou však nejvíce ikonickou stavbou a ukázkou historie ve Štrasburku je bezpochyby katedrála Panny Marie neboli Notre-Dame. Tuto stavbu s věží tyčící se až do výšky 142 metrů lze jen těžce přehlédnout, a tak slouží jako skvělý orientační bod v centru města. Po několika hodinách procházení nádherným městem jsme se opět všichni setkali před místní operou (Opéra national du Rhin), odkud jsme pěšky vyrazili k asi dva kilometry vzdálenému Evropskému parlamentu. Ten není zdaleka jedinou významnou budovou na poli evropské politiky v okolí. Kousek od ní totiž leží jak Evropská rada, tak Evropský soud pro lidská práva. Přičemž právě od druhé zmíněné instituce se nám naskytl nádherný výhled na Evropský parlament na druhém břehu řeky Ill. Hned při příchodu nesměla chybět povinná vstupní prohlídka a následoval vstup pod neustálým dohledem všudypřítomné ochranky. Budova parlamentu působí zevnitř snad ještě větším dojmem než zvenku. Vnitřní, moderně vyhlížející hala, v níž se nacházela spousta interaktivních prvků pro návštěvníky, nás dovedla až k samotnému velkému zasedacímu sálu, kde naše prohlídka začala krátkou návštěvou probíhajícího zasedání. Vyslechli jsme si přitom krátké projevy několika europoslanců. Jazyková bariéra nás však trápit nemusela, neboť u každého sedadla byla sluchátka, do nichž byl pouštěn živý překlad do všech úředních jazyků EU. Poté nás čekala krátká prezentace slovenské zaměstnankyně europarlamentu o jeho funkcích, historii a jiné obecné informace. Nakonec jsme se konečně setkali s panem Hlaváčkem. S člověkem, který nám celý zájezd a návštěvu parlamentu umožnil. Krátce nám řekl o své činnosti a agendě v této instituci a následně se s námi vydal na společnou večeři do asijské restaurace v centru města, na kterou nás pozval. Tohoto pozvání jsme velmi vážili a jídlo, které nám bylo nabízeno formou švédských stolů, jsme si jaksepatří vychutnali. Drobnou perličkou těsně před odjezdem ze Štrasburku bylo seznámení s francouzskou vášní pro fotbal, protože v průběhu naší večeře se odehrával semifinálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Francií a Marokem. Při naší cestě k autobusu se večerním městem nesly vášnivé pokřiky fanoušků, kteří s napětím zápas sledovali v okolních hospodách nebo přímo v ulicích.
Magdaléna Černošková, Nela Pavelcová, Ondra Zelík a Jan Zábojník
