Subterra cup

Po úspěšném absolvování okresního kola, kde se náš dívčí florbalový tým gymnázia Otrokovice umístil na 2. místě, ho čekala fáze další, krajské finále. Naší velkou oporou byl můj spolužák, Vojtěch Trenz, který se, ač to nebylo jeho povinností, zhostil postu našeho hlavního trenéra, se kterým Vám přináší brankářka týmu, Anna Matulová, rozhovor.

Vojto, těší mě, že spolu můžeme udělat tento krátký rozhovor. Myslím, že i jako součást týmu se dozvím spoustu zajímavých postřehů. Mojí první otázkou je, jak se ti vlastně holky trénovaly? Co vím, měl jsi doposud zkušenosti pouze s chlapeckými týmy…

Děkuji za pozvání k rozhovoru. V prvé řadě chci vůbec poděkovat týmu, kterého jsem byl součástí, panu školníkovi a taky vedení školy, které mi umožnilo, jako studentovi, trénovat tento tým.

Ano, vyloženě dívčí tým jsem trénoval poprvé. Spolupráce s holkami mi nedělala žádný problém, protože se na naší škole známe skoro každý s každým, a navíc jsme zhruba ve stejném věku.

Vedení bylo velmi vstřícné, ale chtěla bych také poděkovat i všem kantorům, kteří nás ve všem podporovali. Jsme taktéž vděční naší paní sekretářce Bohdance Kopřivové, bez které bychom neměli, kde trénovat. Nicméně zpět k tématu. Z trenérského hlediska, posunuly se holky od předchozího turnaje?

Určitě, s holkami jsme trénovali asi dva měsíce. Na předchozím turnaji některé holky držely florbalku poprvé v ruce, takže jsme museli začít u úplných základů. Postupem času jsme se ale přes střelbu na bránu dostali i k taktickým prvkům ve hře. Díky tréninkům se v týmu vytvořila skvělá atmosféra.

A jak bys ohodnotil výkon týmu na turnaji?

Myslím si, že za náš předvedený výkon se nemůžeme hanbit. V každém zápase jsme měli světlejší i horší chvilky. Výsledky hodně ovlivnily již zmíněné horší pasáže, kdy jsme na hřišti přestali fungovat a soupeřkám jsme dávali strašně moc prostoru ke hře. To už je ale i o psychické stránce přípravy, na kterou se v příštím roce zaměříme více.

Teď si trošku přihřeju polívčičku, jaký podíl si myslíš, že má na úspěchu týmu brankář? Musím říct, že aspoň z mého hlediska mi dost pomohli mý brankářští trenéři, které jsme taky sehnali z řad studentů.

Nejde říct, přesný podíl, protože každý má na tom úspěchu podíl. Všechny holky makaly a dřely, některé si postupem času začaly mnohem více věřit a pak se i některé obránkyně, Klára s Nikčou a Ájou, zapojily do tlaku na útočné polovině, což neumí i někteří hráči, kteří hrají florbal závodně (smích).

Přesto však nemyslím jen tým náš, tak nějak obecně? (smích)

To je u každého týmu individuální. Některé týmy zakládají hru pouze na brankáři, jiné zase více útočí.

A náš tým je který případ? (smích)

Myslím si, že náš tým se zaměřuje hlavně na hru na obranné polovině. (usmívá se)

Poslední zápas byl rozhodující, bojovaly jsme o třetí místo, avšak v zápase předchozím se nám zranila naše klíčová hráčka a zároveň kapitánka. Tento zlom poněkud rozhodil motivaci týmu. Jak si tuto čáru přes rozpočet vnímal ty, popřípadě jak jsi ji řešil? A jak bys poslední zápas zhodnotil?

Nebudu lhát, rozhodil nejen motivaci, ale i psychiku. Nebylo to jen o Kačce, která měla problém s rukou již od začátku turnaje, ale i o dalších hráčkách, která na tom nebyly zdravotně úplně nejlépe. Každopádně Kačka byla nejlepší střelkyně našeho týmu, a my jsme vstoupili do zápasu s tím, že to jdeme vyhrát pro ni. Museli jsme najít novou kapitánku, která by vedla tým do posledního zápasu. Rozhodování bylo složité, ale nově zvolená kapitánka Zina se nové pozice ujala se vší pokorou statečně. Od začátku zápasu jsme Kačku na hřiště nechtěli pustit, ale nakonec jsme ji tam na jedno střídání poslali a hned dala gól, který soupeřky herně složil a náš tým povzbudil.

Děkuji, Vojto, za příjemný a přátelský rozhovor. Mou poslední otázkou je, jestli pokládáš naše vybojované třetí místo za úspěch.

Ano, myslím si že třetí místo je dobrý výsledek a já i s vedením školy jsem s ním spokojen. Nicméně vždy je na čem pracovat a již teď začínáme připravovat nový tým pro příští rok. Taky děkuji za rozhovor a budu se těšit na další spolupráci do budoucna.

Anna Matulová, Vojtěch Trenz, Gymnázium Otrokovice, Sexta