JINDŘICH MARTÍNEK, 2.A.
I will be a student je projekt, který má rozvíjet vztahy mezi mladými lidmi z různých zemí Evropské Unie. Země, které se na tomto projektu podílejí, jsou kromě Česka i Španělsko, Polsko, Maďarsko, Itálie a Turecko.
V tomto roce jsem se zúčastnil programu Comenius pořádaném v Turecku, ve městě Kayseri pod záštitou místní střední odborné školy Arif Molu Vocational or Technical Secondary School. Město Kayseri se nachází ve střední části Turecka a žije v něm přibližně 700 000 obyvatel. Město má sice mnoho kulturních památek, avšak jeho hlavní význam je v současné době především průmyslový – je známé výrobou uzenin, nábytku a koberců.
Projektu Comenius v Kayseri se z naší školy zúčastnili dva studenti a jeden člen učitelského sboru. V neděli 26. března ráno jsme vyjeli autem z Otrokovic na letiště do Vídně. Odtud jsme letěli do Istanbulu, kde jsme přestoupili na let do Kayseri. Cesta byla dlouhá, víc času jsme strávili čekáním na spoje než samotným letem. Co se týče Turkish aerlines, ty si zasluhují pochvalu za profesionální přístup. Aerolinky mají Turci bezesporu kvalitní – není divu, když to je nejlepší letecká společnost v Evropě.
Po příjezdu jsme se ubytovali v tureckých rodinách – já jsem spolu se svým novým tureckým kamarádem Ersinem bydlel u jeho prarodičů.
Náplní našeho pobytu v Turecku bylo poznávání. Všichni účastníci projektu – studenti a učitelé z Turecka, České republiky, Polska, Španělska, Maďarska a Itálie – se téměř každý den ráno setkali ve škole. První den byla na programu prohlídka naší hostitelské školy. Prostředí školy bylo velmi zajímavé, mohli jsme si prohlédnout všechny učebny a zázemí školy. Velmi se mi líbil i přístup místních učitelů – procházeli jsme zrovna kolem fotbalového hřiště a hned jsme se všichni včetně místních učitelů přidali ke klukům, kteří zrovna hráli nějaké utkání. Několikrát jsme také byli přímo v kabinetu učitelů, kteří svým studentům bez problémů uvařili kafe. Přístup je zde úplně jiný než v naší republice.
S Turky jsem se bavil o tom, kdo je nejznámější českou osobností v jejich zemi. Řekli mi, že to je fotbalista Milan Baroš, který hraje v největším městě Turecka za klub Galatassaray Istanbul.
V Kayseri jsme navštívili mnoho zajímavých míst – jeden den jsme si udělali výlet do impozantního skalního město Kapodokia, další den jsme si prohlédli chetitské vykopávky nedaleko Kayseri a další historické památky v Kayeseri včetně několika mešit, které se mi obzvlášť líbily. Dalším výletem, který jsme podnikli, byl výlet na nedalekou sopku Erciyes Dagi, která byla celá pokrytá sněhem, a my tady vyzkoušeli oblíbenou místní zábavu – jízdu na saních.
Závěrem musím podotknout, že Turecko je země, která má nejspíš růžovější budoucnost než ta naše. Jejich ekonomika roste velmi rychle – v současné době jsou mezi 10-ti nejrozvinutějšími ekonomikami světa. Navíc, s umírněným islamismem se jejich pozice v Evropě může upevnit.
Podle toho, co jsem v Turecku za pět dnů zažil, soudím, že Turecko je země neobyčejně zajímavá, a velice rád bych se do ní někdy v budoucnu vrátil.
